Proč Bělorusko?

Tento blog vznikl mimo jiné proto, abych se pokusila českému čtenáři přiblížit život v Bělorusku očima Češky zde žijící. 

O Bělorusku se říká, že je to nejvíce uzavřená země v Evropě. Já sama jsem o ní zpočátku věděla jen velmi málo. Panují o ní různé představy, často spojené s poněkud vtipnými předsudky. Schválně, co se vám vybaví, když se řekne Bělorusko? U mě to byly asociace jako: "poslední diktatura v Evropě, zima, žádná svoboda, roviny, lesy, alkoholici, bílí medvědi (bílé Rusko, ehm...)". O tom, jak jsem Bělorusko poznala já, se pokusím psát v tomto blogu.

Před mým odjezdem do Běloruska jsem se snažila získat nějaké "objektivní" informace o tom, kde bych měla následujících několik měsíců pracovat a na co se připravit. Nebyl to úplně nesnadnější úkol. Vše to začalo u toho, že jsem viděla několik lidskoprávních dokumentů o Bělorusku a skončilo neúspěšným pokusem sehnat alespoň jedinou učebnici běloruštiny. Ale nedej bůh bělorusky promluvit, protože běloruský jazyk je vnímám jako znak opozice!  Můj dojem z toho všeho byl takový, že je reálné, že mě brzy v Bělorusku zatknout, ale popravdě jsem vážně nevěděla, co čekat. (Pokud vás zajímá, o jakých dokumentech je řeč, můžete se na ně podívat tady a tady).  

Jak je nyní jasné, nic z toho se nestalo. Spokojeně už přes rok žiji v Minsku, nikdo mě do vězení neposadil a běloruštinu se se střídavými úspěchy snažím také studovat. To však ani náhodou neznamená, že je tady vše tak skvělé, jak se často snaží Bělorusy a Bělorusky přesvědčit ze všech vládních kanálů a novin. O běloruské propagandě se příspěvku také dočkáte. Něco málo k prezidentským volbám a propagandě jsem již v roce 2015 napsala do Respektu.

A jak jsem se zde vlastně ocitla? Je to trochu jako pohádka. Odešla jsem z dobře placené práce v mezinárodní diplomatické organizaci v Česku a odjela na pracovní stáž do Ameriky. Pak se mi ještě nechtělo domů, tak jsem využila možnosti jet učit češtinu do Běloruska. Ale to se už stalo náhodou. Ne však náhodou se mi tu natolik zalíbilo, že z třech měsíců se stal rok a v létě jsem si vzala toho nejlepšího muže na světě. Mimochodem, asi ne překvapivě, je to Bělorus. :-)