První dojmy z Minsku

Přiletěla jsem do Minsku před víc než rokem. Na konci září bylo ještě relativně teplo, jak ale bývá v Bělorusku pravidlem, teplota velmi rychle klesá a není překvapením, když na konci října už mrzne a sněží. Jak se tomu děje třeba nyní.

Už jen cesta z letiště byla celkem zážitek, ačkoliv Bělorusové doteď nechápou, co je na ní tak zajímavého. Prvním překvapením byly zcela rovné silnice. Já, jakožto Brňačka, mám v živé paměti moje pravidelné cesty do Prahy po D1. Na dálnici nesrovnatelně méně aut než v Česku, okolo dálnice pečlivě udržované záhonky, které tvoří různé oslavné nápisy a obrazce a žádné komerční bilboardy. Zato okolo silnic jsou různé "motivační" bilboardy s hesly jako: "srdcem oddaní rodné zemi, vaše daně - naše vzdělání, běžte k volbám, zaplaťte alimenty, nepijte, nekuřte v posteli, poutejte se v autě apod." Těch instrukcí, co a jak dělat, je obecně v Bělorusku velké množství, jakoby to vypadalo, že průměrný Bělorus by bez nich nebyl schopen jít ani na záchod.

Minsk byl za II. světové války prakticky celý vybombardovaný. Po válce se snažili město obnovit, ale peněz bylo málo, což se doteď odráží na vzhledu města. Velké betonové budovy, spousta paneláků. I zcela nové budovy nevypadají příliš esteticky. Památek je zde poskrovnu. Minsk je obecně extrémně čisté město, teď mi to už připadá zcela normální, ale pamatuji si, že ze začátku to na mě působilo až sterilně. (Minsk byl první město na světě, kde jsem neviděla žádné grafity). Celkově však dojem z města nebyl zase natolik špatný. Spousta zeleně, vše upravené a čisté.

Také lidé jakoby korespondovali se sterilní čistotou města. Všichni upravení (muži i ženy), hezky moderně oblečení, většina žen na podpatcích. Moje první reakce na to byla: "Kolik asi musí trávit času v koupelně, aby tak vypadaly?" :-) Rozumím teď tomu, proč si Bělorusové o nás myslí, že se neumíme oblékat. Něco pravdy na tom asi bude. Taková osobní poznámka, já jsem začala nosit podpatky taky až tady. Kvůli integraci, samozřejmě! :-)

Ze začátku jsem absolutně nechápala, jak to všichni dělají, ale do kolen mě srazilo neuvěřitelné množství Iphonů a všemožných značkových věcí a oblečení. když vezmu v potaz průměrnou mzdu, která je okolo 200 - 300 dolarů za měsíc. Teď už tom rozumím, vypadat, že na to mám, je cennější, než na to doopravdy mít. I když to znamená, že budete jíst půl roku pohanku a brambory a vezmete si Iphone na splátky. Tenhle povahový rys je v Bělorusku všudypřítomný.

S tím souvisí také viditelná absence jakékoliv subkultury. Všichni vypadají slušně - slušně čistě oblečení, bez tetování, výstředního oblečení, piercingu, nestandardních účesů a koníčků. Čest vyjimkám!

Kromě takových prvních vnějších dojmů mě také překvapila opravdu velká snaha ze všech stran upozorňovat na blíží se prezidentské volby. Na to jsem z Česka vážně nebyla zvyklá. Kromě již zmíněných bilboardů, agitovali úplně všude. A když myslím všude, myslím tím všude. Z amplionu to vyřvávali v MHD, oblepené zastávky, informace byly ve všech novinách, televizi, v každém podniku (od barů počínaje, po veřejné záchodky konče). Dokonce mě na volby přišli upozornit na koleje.

Jak čas plynul a volby skončily, život se stal velmi klidným. Minsk je obecně poklidné a bezpečné město s množstvím parků a zeleně, dobrou a levnou dopravní infrastrukturou.  Nikdy a nikde jsem neměla zatím v Bělorusku strach, To je samozřejmě také dané velkým množstvím policistů a tajných služeb.

Musím také říct, že lidé tu na mě reagovali a reagují velmi pozitivně. Nesetkala jsem se ani s jedním negativním přijetím. Doporučuji ale nezkoušet zde mluvit moc anglicky, tak lidi spíš vylekáte. Díky počátečním, byť ne úplně skvělým znalostem ruštiny, tu má integrace probíhala bez nejmenšího problému. Vždy, když jsem potřebovala pomoc, se našel někdo, kdo byl ochoten podat pomocnou ruku. Myslím, že běloruská mentalita je velmi podobná té české. Konkrétně v umírněnosti vyjádření emocí a jisté pasivitě. O tom se rozepíšu podrobněji také v jiném příspěvku.  Česká republika, zdá se, je tady považovaná za skvělou, krásnou, perspektivní a svobodnou zemi. Po roce života tady si to uvědomuji každý den víc a víc.